Historie
Po skončení I. Světové války a založení první Československé republiky se začíná život dostávat do jiné podoby. Lidé se začínají seskupovat podle svých zájmů do nově vznikajících politických, občanských i zájmových spolků. Jedním z těchto zájmů bylo i chovatelství.
V roce 1922 vznikly v Táboře hned dva samostatné spolky – Spolek chovatelů holubů a Spolek chovatelů králíků. Soběslavští chovatelé se nechali inspirovat táborskými kolegy a rok po té, v roce 1923 ustavují uvedené spolky i v tomto krásném jihočeském městě.
Předsedou spolku holubářů byl zvolen rada Červinka, jeho spolupracovníky a dalšími zakládajícími členy byli obchodník Feldrmann, dále pak pánové Fera, Hospodářský, Kužel, Říha a řada dnes už i zapomenutých holubářů nejen ze Soběslavi, ale i okolních vesnic. Zakládajícími členy spolku chovu králíků byli pánové Krajíc, Vacek, Soukup, Bartoš, Metelec a jiní.
Oba spolky vykazovaly hned od svého založení významnou činnost, která se projevovala pořádáním četných výstav a trhů. V průměru bylo vystavováno kolem 200 holubů a 100 králíků.
Koncem dvacátých let působí v Soběslavi i pan Voda, který byl jedním z prvních posuzovatelů holubů v Čechách. Jeho přítomnost a znalosti velice kladně ovlivnily i chov holubů v regionu po několik desetiletí. Na Soběslavsku se i jeho vlivem objevují vysoce kvalitní chovy českých staváků různých variet, špačků, čejek, kudrnáčů, moravských pštrosů, anglických voláčů, českých bubláků a kariérů. Holubi místních chovatelů již v těchto dobách dosahovali vysokých ohodnocení i na celostátních výstavách.
Významným přínosem pro chovatele na Soběslavsku byl i obchod s čistokrevnými zvířaty, provozovaný jedním z funkcionářů spolku panem Oskarem Feldrmannem.
Nástup fašismu a okupace narušily samozřejmě i chovatelství. Chovatelé z města neměli možnosti sehnat dostatek krmiva, řada členů spolků se nevyhnula zájmu gestapa. Byl mezi nimi i pan Oskar Feldrmann, který v roce 1942 zemřel v koncentračním táboře. Navzdory tehdejší situaci byl i jako nepřítel říše jmenován čestným členem organizace.
Léta II. světové války znamenala i přerušení schůzovní a výstavní činnosti.
Po válce nastupuje do vedení spolků nová garnitura. U holubářů se předsedou stává p. Matyáš, u králíkářů p. Pech. Obnovuje se schůzová i výstavní činnost. Do organizace vstupují mladí chovatelé, z celé řady jmenujme p. Václava Boušku, Josefa Vedrala, Jaroslava Loudína. Václav Bouška se stává v padesátých letech posuzovatelem holubů, a tím i pokračovatelem p. Vody. V téže době dochází ke sjednocení chovatelství do jednotné organizace a začíná i další etapa chovatelství na Soběslavsku.
Organizace má v této době více než 120 členů. Není prostor pro schůzovou činnost tak početné členské základny, ale ani pro pořádání chovatelských výstav na patřičné úrovni.
Odkoupením pozemku bývalého fotbalového hřiště začíná skoro patnáctiletá éra budování areálu. Tisíce brigádnických hodin členů organizace po práci a o víkendech, někdy i vklad soukromých finančních prostředků umožňují vybudování klubovny, výstavní haly s voliérami, pavilonu pro exotické ptactvo a akvaristiku. Aniž podceňujeme práci ostatních členů organizace, je třeba vyzdvihnout práci ostatních členů organizace, je třeba vyzdvihnout práci tehdejších předsedů Aloise Matyáše, Aloise Míky, Františka Cíchy a stávajícího předsedy Josefa Rejlka.
V roce 1984 se stává posuzovatelem holubů př. Jiří Míka, několik let po té vstupuje do organizace p. Václav Šašek – další posuzovatel holubů. Po výstavbě areálu jsou pořádány i dvě místní výstavy ročně s dalšími trhy holubů, králíků, drůbeže a dalších chovaných zvířat.
Politické i ekonomické změny v roce 1989 přinášejí soběslavské organizaci obrovský problém. Jednak se z různých důvodů vzdává členství téměř polovina chovatelů, větším problémem je však to, že pozemek celého chovatelského areálu spadá do restituce. Bylo nutné hledat řešení, jak sehnat dostatek finančních prostředků a pozemky koupit. Jedinou možností bylo zvýšení výstavních aktivit. I přes značnou náročnost je okamžitě rozhodnuto pořádat každoročně nikoli již jen místní, ale velké jihočeské výstavy, na kterých se pravidelně prezentuje kolem 2000 zvířat a navštíví je téměř 5000 lidí i ze vzdálených míst republiky. Během pěti let, při všech úsporných opatřeních a ekonomických aktivitách se naší ZO podařilo pozemek areálu zpětně odkoupit a začíná se psát nová a věřme, že úspěšná kapitola chovatelského spolku v Soběslavi.
Jiří Míka